HUMINOVÉ LÁTKY

1. ÚVOD

Huminové látky (Humic Substances – dále jen HS) jsou přírodní látky. Nacházejí se zejména v půdě a kaustobioli­tech (rašelině, hnědém uhlí a lignitu). Vznikaly složitými chemickými a mikrobiologickými přeměnami rostlinné hmoty. V praxi se rozdělují na dvě skupiny: fulvokyseliny (Fulvic Acids – dále jen FA) a huminové kyseliny (Humic Acids – dále jen HA).

2. PŮSOBENÍ HS NA ROSTLINY A PŮDU

V řadě prací z celého světa, uváděných v posledních desetiletích, bylo prokázáno, že HS mají vliv na růst rostlin a vlastnosti půdy. Jejich vhodná aplikace přináší výnosové efekty, zlepšení kvality produktů, urychlení růstu a vývoje ošetřených rostlin, snížení ztrát při přesazování rostlin, snížení spotřeby průmyslových hnojiv a ozdravení půdního prostředí.

HS ovlivňují růst rostlin přímo prostřednictvím fyziologických účinků na rostliny a nepřímo působením na fyzikální, fyzikálně-chemické a biologické vlastnosti půdy. Pozitivně ovlivňují strukturu půdy (sypkost a drobivost), provzdušnění, vodní kapacitu a snižují její erozi. Zvyšují komplexotvorné vlastnosti půdy a hrají významnou roli ve výživě rostlin. Zvyšují dostupnost a přijatelnost živin a tím efektivnost hnojení. Zvyšují propustnost membrán a tím podporují příjem živin kořeny i listy rostlin. Přímo ovlivňují metabolismus rostlin, fotosyntézu, dýchání, syntézu proteinů. Působí na syntézu a činnost rostlinných i půdních enzymů. Uplatňují se tedy jako růstové stimulátory. V půdních systémech vážou HS produkty degradace pesticidů, tj. herbicidů, insekticidů a fungicidů, a tím omezují jejich toxické účinky.

3. FARMAKOLOGICKÉ APLIKACE HS

HS jako fylogeneticky velmi staré komponenty přírodního prostředí prokazují silný vliv na živé organismy. Permeabilitní účinky HS v přírodě jsou všeobecně známé. Byly prokázány změny prostupnosti buněčných membrán, bakteriálních membrán i membrán buněk vyšších živočichů včetně člověka.

HS mají schopnost měnit produkci volných kyslíkových radikálů v buňkách, což může být využito v regulaci procesu hojení a při poškození kůže a sliznic. HS mohou podstatným způsobem ovlivnit obranu tkání proti infekci, zejména kontaktním způsobem na velkém povrchu. HS mají antibakteriální a antivirové účinky příznivě ovlivňují metabolismus, vykazují protizánětlivou aktivitu, mají vliv na imunitní systém. HS jsou více než sto let využívány v balneoterapii.

Perorální podávání umožní maximálně využít příznivé účinky těchto látek a současně zajistit jejich zcela bezpečné použití s vyloučením rizik pro živé organismy na buněčné i orgánové úrovni. Orální podávání omezuje gastritické poruchy, rašelina je antiseptickým prostředkem.

Humát sodný je též řadou firem doporučován jako potravinový doplněk.

Podle informací z Výzkumného ústavu veterinárního lékařství v Brně je v materiálu „Committee for veterinary medicinal product“, který dokládá zařazení huminových kyselin a jejich sodných solí do Annexu II a povoluje jejich perorální použití u všech potravních zvířat. Tím je legalizováno použití huminových kyselin a jejich sodných solí i v podmínkách ČR.

4. IDENTIFIKACE HS

V rozmanité škále půdní organické hmoty a kaustobiolitů lze přítomnost HS jednoznačně identifikovat výhradně spektrálními metodami. Především se jedná o 13C spektra NMR (nukleární magnetické rezonance a IR spektra (infračervená spektra). Obě tyto spektrální metody poskytují informace o charakteristických vazbách a funkčních skupinách, které jsou v HS obsaženy. Jedná se o uhlík vázaný v aromatických cyklech, uhlík alifatických bočních řetězců, uhlík ve vazbách C=O (jedná se karboxylové skupiny) a uhlík ve vazbách C–O (eterické vazby a fenolické, případně alkoholické OH skupiny).